Milá Majko. Je to přesně půl roku, co jsem přivedla na svět svou druhou dcerku a ty jsi mi při tom byla na blízku. Nikdy mi nepřišlo na mysl mít u porodu dulu. Zvlášť, když už tam mám i svou porodní asistentku. Přišlo mi to jako „člověk navíc“. Ale to jsem nevěděla, jaká úžasná péče a podpora to může být.
Rozhodně jsi nebyla člověkem navíc. Byla jsi pevnou a klidnou podporou, obrovskou oporou a jistotou, že je o mě i o mé blízké postaráno. Pomáhala jsi mi uvolnit se během kontrakcí, dopřávala jsi mi relaxační techniky a odpočinek. Naprosto úžasně jsi se doplňovala s porodní asistentkou a citlivě se věnovala i starší dcerce. Když jsme spolu o porodu později mluvili, čučela jsem, jaký přehled máš o celém jeho průběhu, jak jsi vnímala všechny okamžiky, změny a vše, co se se mnou (i ve mně) dělo. Vše jsi dokázala nerušeně pozorovat a zhodnocovat a já se cítila jako v bavlnce. Už jednou jsem ti řekla, že nejsi dula, ale Dula. A to opravdu s velkým D, s velkým srdcem ale i s velkým talentem a vědomostmi i schopnostmi, které jsou vážně hluboké.
Děkuji, že jsem s tebou mohla prožít jeden z nejdůležitějších zážitků v životě. Děkuji, že jsem se v tento den mohla cítit bezpečně, uvolněně a nerušeně a děkuji, že jsi tu s námi byla. Děkuji, že jsi mě tímto zážitkem ukázala, jak citlivá a laskavá k sobě můžu být. Stejně, jako jsi byla ke mně ty.
Z celého srdce ti děkuji.